Připravenost ke zvládání rizik je individuální. To, co v soukromém životě zůstává vyhrazeno každému z nás, musí být v oblasti bezpečnosti strojních zařízení hodnoceno a regulováno v souladu s normami. Jaké riziko je ještě přijatelné, jaké chyby mohou mít fatální důsledky a za jakých podmínek je ještě z hlediska norem přípustné, aby automatizovaný systém s chybou kritickou z hlediska bezpečnosti ještě po určitou omezenou dobu pokračoval v práci?
Tyto otázky představují nový pohled na „Safety“. Systémy řídící funkční bezpečnost by v případě poruchy již neměly stroj jednoduše „vypnout“. Namísto toho by měly včas vydat hlášení a zajistit, aby stroj po „dobu přijatelnou z hlediska bezpečnosti“ pokračoval v činnosti.